Moravský výlet na sever

Místo konání: Göteborg a okolí, Švédsko
Datum konání: 6. - 16. srpna 2010

sobota, 7. srpen 2010

Sobotní ráno začíná krátce po páté hodině ostrým zvukem gongu, který zapůsobí jako úder palicí do hlavy. Nebýt zamotaný ve spacáku, asi bych stál v pozoru. Ženský hlas v jazyce švédském, německém a anglickém nás vítá ve Švédsku a připojuje nějaké informace, týkající se příprav na vylodění. Za oknem se pomalu probouzí mlhavý den. Postupně se vybalujeme ze spacáků a pobaveně sledujeme okolní spáče, kteří na nás večer docela vyjeveně hleděli, když jsme do spacáků a pod stoly zaléhali. Jo spát celou noc v sedě na židli s hlavou složenou na rukou na stole určitě není to pravé ořechové. Ranní hygiena pochopitelně zahrnuje jenom to nejnutnější, potom balíme spací stanoviště a snídáme z vlastních zásob. Restaurační nabídka kávy a koláče za 10 éček je těžce mimo náš zájem. Mezitím se náš dočasný plovoucí domov, pojmenovaný Tom Sawyer, stále pomalu pohybuje a noří se hlouběji do přístavu v Trelleborgu, což je už zřejmé při pohledu z okna, kde nás zvolna míjejí bóje s majáky.

Zhruba kolem 6 hodiny se znovu ozývá gong a následuje pokyn přesunout se k vozům s důrazným příkazem zatím nestartovat motory. Hustý dav cestujících se noří z útrob kajut ze všech stran a překotně se hrne po schodech o dvě patra níž, aby se pak po palubě rozprchl ke svým vozidlům. Klidně ukládáme věci do kufru a poté sedíce ve voze očekáváme další děj. Starší paní si ve vedlejším voze čistí nití zoubky, zatímco manžel pobíhá kolem auta a něco kutí na pedálu spojky. Na pokyn mužů ve žlutých vestách se celá naše kolona postupně dává do pohybu. Pestrý had osobáků, poháněný pokyny regulovčíků, se vynořuje z neforemného trupu lodi a po děsně drncavé plošině sjíždí na švédskou pevninu. Protože jsme parkovali v jiné frontě, vyjíždíme ven dřív než Libreho vůz. Opouštíme prostory přístaviště a chvíli na ně čekáme. Když přijedou, nastává problém - naše GéPéeSka ukazuje vpravo, Libreho vlevo. Jelikož tu byli předloni, necháváme se jimi vést. Jedeme v delší koloně a posléze si uvědomuji, že všechny vozy dodržují povolenou rychlost, bez ohledu na typ vozu, objemu motoru nebo skutečnost, že široko daleko nebyl vidět žádný policejní vůz. Opravdu v úseku s 40 km/hod.  jely čtyřicítkou, v 80 km/hod. osmdesátkou a tak dále. Dalším příjemným zjištěním bylo, že všechny cesty, se kterými jsme se po dobu našeho pobytu setkali (včetně šotoliny) měly výborný povrch. Díky propojení vysílačkami se od Jarka Křižana dozvídáme, že po naší levé ruce, kde je ovšem stále neproniknutelná mlha, se nachází moře. Po dálnici svižně míjíme město Malmö a stále míříme na sever. Mlha se tu postupně ztrácí, objevuje se sluníčko a čisté modré nebe. Před Helsingborgem opouštíme dálnici a odbočujeme do města, abychom po kalupu přes Německo doplnili dutě znějící nádrže našich vozů. Poslechneme radu: „Nakupte jen trochu, na severu je benzín levnější“ (nebyl!) a bereme asi 15 litrů. Učíme se platit v automatu kreditní kartou a docela nám to jde. Jelikož máme dost času na cestu do místa našeho přechodného bydliště (pan domácí nám SMSkou sdělil, že náš příjezd není časově nijak limitovaný), padne návrh prohlédnout si podrobněji toto pěkně upravené historické město. Bohužel naše smělé plány končí na zjištění, že všechna místa jsou placená, parkovací automaty berou jen mince a my všichni máme pouze bankovky. Parkovací místa bez poplatku jsme ani po dvou okruzích nenašli. Následuje tedy varianta č. 2. Budeme pokračovat dál, ale u Halmstadu opustíme dálnici a část cesty projedeme po původní pobřežní silnici, která by nás měla provést několika bývalými rybářskými vesnicemi. Hned v první pojmenované Tylösand pokračujeme až na konec cesty u výběžku do moře, kde hledáme maják, který tu podle mapy měl být. Nacházíme jenom parkoviště plná aut. Trochu znechuceně se otáčím a odjíždím na vzdálenější parking. Za chvíli nás Jarek vysílačkou volá zpátky, že maják našli. Pravda je tam, ale na vzdáleném ostrůvku takže vypadá docela prťavý. Na chladném a vlhkém písčitém břehu se povalují a opalují turisté, několik se jich dokonce koupe. Mládež od Jarka s vyhrnutými nohavicemi zkouší teplotu mořské vody. Na můj vkus a citlivá záda je voda docela chladná a až tady si navíc uvědomuji, že jsem si doma zapomněl plavky. U Falkenbergu se opět vracíme na dálnici a pokračujeme směrem na Göteborg. Zpočátku od jihu naprosto plochá krajina holandského typu se pomalu začíná vlnit, objevují se postupně stále větší kopce, pokryté lesním porostem. Cesta tím pádem už není tak fádní.

Konečně se přiblížil tolik očekávaný Göteborg. Město míjíme pouze okrajem a máme co dělat, abychom se v soutoku několika mimoúrovňových křížení silnic trefili do správného směru. Pokračujeme přes Kungalv do oblasti Romelanda. Tady někde je dům pana Haaga, místo, které se po dobu našeho pobytu stane naším druhým bydlištěm a je cílem naší dnešní cesty. Jarek nás ještě vysílačkou upozorňuje na mohutnou stavbu pevnosti Bohuslan, kterou při své předloňské návštěvě překřtili na Bohouše. Obě navigace nás vedou naprosto přesně, i když máme dojem, že spíše než do hustě osídlených míst jedeme do nějaké přírodní rezervace. Ostatně to se nám nezdálo, protože časem míjíme ceduli, oznamující že se nacházíme na chráněném přírodním území. A jak zjišťujeme, má to své kouzlo, protože krajina je tady pěkná, domy posazené daleko od sebe a téměř u každého se pase jeden nebo více koní. Konečně se blíží dům, který zatím známe jen z fotografií na internetu.

Pan domácí je v plné práci. Pečlivě upravuje štěrkový posyp na příjezdové cestě a parkovišti. Jeví se mi to jako práce zhola zbytečná, protože výsledek jeho práce vzápětí částečně znehodnotí pneumatiky našich vozů. Srdečně nás vítá, představujeme se, já předávám lahvičku našeho ryze moravsko – valašského nápoje a přidávám barevný pohled našeho rodného a historického města. Rozhovor vedený v přátelském duchu a jazyce anglickém jistí Honza, který tímto jazykem vládne velmi slušně. Pan domácí nás vede do určených obytných prostor, předvádí vybavení kuchyně, vysvětluje funkci sauny a vířivky. Vyrovnáváme zbytek poplatku za bydlení, dostáváme klíče a jsme oficiálně ubytovaní. Teď už zbývá jen přenést věci z auta do domu a zabydlet se. Pak dochází na jídlo, kávu, pivko a ostatní dobroty. Sedíme na venkovní terase a kocháme se pěkným výhledem na nedaleký vodní kanál.

Tak Švédsko, jsme tady. A teď se těš! My už se těšili dost dlouho.

P.S. V podvečer dorazil i Roman s rodinkou, takže naše grupa je v plném počtu.

Den první - pátek, 6. srpna 2010