3. Svijanský minisraz 2008

Místo konání: Svijany
Datum konání: 15. - 16. 11. 2008

Parta agilních členů Volvoklubu v čele s radním klubu Zdeňkem Neumannem uspořádala ve dnech 15. a 16. listopadu 2008 v pořadí již III. Svijanský minisraz. Milovníkům pivního moku by mohly být Svijany známé tím, že je zde od roku 1564 malý a nyní opět soukromý pivovar. No a právě parkoviště u pivovarské hospody, která je hned vedle pivovaru, bylo místem, které bylo v sobotu 15. 11. 2008 určeno jako meeting point.

Naše tříčlenná skupinka vyrazila z domova uprostřed východní Moravy poměrně záhy, aby do více než 200 km vzdáleného cíle cesty dorazila včas. Díky sobotě byla doprava oproštěna přítomnosti kamionů, takže cesta docela příjemně a svižně ubíhala. Zkratkou přes Prostějov a Konici jsme se záhy protáhli k Moravské Třebové a tady navázali na hlavní tah  Olomouc - Hradec Králové. Počasí se zklidňovalo, postupně zmizely mraky a začalo se na nás, zprvu sice nesměle, usmívat sluníčko. Za Sobotkou díky znalosti krajiny a pod odborným dohledem paní GéPéeSky opouštíme hlavní tah a bereme to zkratkou kolem hradu Kost, přes Žehrov a Žďár. Do nedalekých Svijan přijíždíme ve stanoveném čase. Ještě je nutno vyluštit cílový rébus s nalezením parkoviště. Ale i ten, vzhledem k „prťavosti“ vesničky řešíme správně. Vjíždím na plochu, kde již stojí několik Volvo vozů a v družné zábavě postávají jejich posádky. Chci zaparkovat mezi ostatní vozy a jako naschvál ne a ne zařadit zpátečku. No to si zase něco vyslechnu. Konečně zasouvám Volvíka do řady mezi ostatní, na kapotu vysazujeme své stádečko sobů a jdeme se přivítat s ostatními. Je potěšitelné, že s mnohými se již znám z dřívějších srazů. Samozřejmě, že se i zde objevují nové tváře. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti „z našeho konca“ je moravské zastoupení slabé. Tvoří jej pouze dva vozy (bývalé okresy KM a ZR). Na srazu se postupně objevuje asi 16 vozů.

Program setkání je následující – návštěva výletního areálu v nedalekém Pěnčíně, kde navštívíme ruční výrobnu skleněných perel a kozí farmu. Po návratu do Svijan je dohodnuta prohlídka pivovaru, spojená s ochutnávkou piva. V pozdním odpoledni se sejdeme v pivovarské hospůdce, kde bude připravena večeře v podobě zabíjačkových specialit.

Před odjezdem do Pěnčína podává Zdeněk informace o trase a způsobu přesunu kolony. Vlastní přesun na farmu proběhne bez sebemenších problémů. Drobným problémem je poskládat všechny vozy na malé parkoviště u farmy, ale i to se nakonec díky šikovnosti řidičů daří. Po vyřízení nezbytných formalit spojených se zakoupením vstupenek začíná prohlídka areálu v ruční výrobně skleněných perel. Paní průvodkyně podávala zasvěcený výklad a zaměstnanci nám ochotně ukázali celý pracovní postup výroby perliček. Dílny, kde se perly vyrábějí, jsou součástí rozsáhlé kozí farmy. Mimo bílých a hnědých koziček jsou zde k vidění i vepři, kachny, slepice, psi a našli jsme tu i oslíka. Pro děti účastníků doslova a do písmene učiněný zvířecí ráj. Také si jej náležitě užívají. Exkurzi končíme návštěvou malé prodejny, kde se do tašek stěhují různé sýry z kozího mléka a také nezbytné klobásy.

Když je vše prohlédnuto a obchod téměř vykoupen, vrací se spořádaně had „švédských plechů“ zpátky do Svijan.

Tady následuje frontální útok na pivovarskou podnikovou prodejnu. Mnohým vozům viditelně klesají pomyslné zástěrky k zemi. Basa piva něco váží a když je jich víc, tak se to na výšce auta ukáže. Naše parta tyto problémy nemusí řešit, protože si kupujeme jen ochutnávací vzorky od každého druhu piva a k tomu pěkný půllitr s logem pivovaru. K dostání jsou také trička, mikiny, zástěry, čepice a spousta dalších užitečných a reklamních předmětů s označením pivovaru. Tak a Zdenek míní, že je třeba nákupy ukončit neboť se přiblížil dohodnutý čas, určený pro prohlídku pivovaru.
Průvodcovských služeb se ujme sympatický pan ředitel. Avšak než vyrazíme do pivovarského provozu, je třeba zhotovit pamětní fotografii, pokud možno se všemi účastníky srazu.

Prohlídka samozřejmě začíná od počátku výroby – tj. zásobníků na suroviny a postupně pokračuje přes spilku, várnu až k tankům, kde pivo zraje. Ty tam jsou doby velkých dřevěných sudů, které jsou k vidění například ve filmu Postřižiny. Dnešní provoz je celý v nerezu a týká se to i těchto tanků.  Přestože jsou obrovské, mají v jistém místě malý výpustný ventil k odebírání vzorků. Tím pan ředitel plní dvě objemné měděné konve pivním mokem a my tak dostáváme zdejší  11ku na ochutnání. Jako křen!! Nikomu nevadí, že vzduch v hale je docela chladný. Alespoň pivo v konvi neteplá. „Naše podlomené zdraví čerstvý a dobrý svijanský ležák spraví!“

Ochutnávkou prohlídka pomalu končí. Ještě zbývá návštěva stáčírny a skladu plného nerezových soudků (připravených pro MS v lyžování) i velkých kegů a pak už nezbývá, než předat dárek, poděkovat a s panem ředitelem se rozloučit.

Ty, kteří tu hodlají přenocovat, čeká odchod na ubytování v nedalekém penzionu a pak návrat do hospůdky.

Vzhledem k doporučením lékařů se vzdávám zabíjačkových pochutin, ale dobrou klobásu s křenem odmítnout nedokážu. K tomu půllitřík svijanské jedenáctky a svět je hned hezčí a veselejší. Aby se výčepní moc nenaběhali, používají tady moc dobrý vynález – tzv. žirafu. Jedna se o skleněný válec, do kterého se vejde 6 půllitrů. Ve spodní části je ventil, kterým si stolní posádka sama čepuje pivo do menších sklenic. Registruji, že u sousedního stolu mají v žirafě pro změnu pivo tmavé.

Podvečer i večer plyne v pohodě a družné debatě. Probírají se různá témata, týkající se našich vozů i běžných každodenních záležitostí. Řeč se mluví a pivo teče. Sedí se tady dobře, ale čas „pádí jako běžec dlouhým krokem“. Zítra nás, na rozdíl od většiny přítomných, čeká vzhledem k naplánované zastávce v Praze, pořádná porce kilometrů. Po dnešním dni, bohatém na zážitky, je potřeba si také řádně odpočinout. Loučíme se a šlapeme tmavou nocí do penzionu. Následuje sprcha a „good night“.

Ráno to vypadá tak, že jsme mezi prvními, kteří se balí a chystají k odjezdu. Předtím ještě jdeme do nedaleké restaurace, kde je zajištěna chutná snídaně. A pak se definitivně loučíme. Následuje cesta do Prahy a z ní nezáživná pouť po „masážní“ dé jedničce domů. Až později z fotek na volvo fóru zjišťuji, že někteří ještě vyrazili na Ještěd.